Trip FMX USA
It is January 5th 9:30 a.m. and our plane is just taking off the Ruzyně airport. I must admit that this is quite a step in the dark for us. All we know is that Libor’s new manager will be expecting us at the airport. We still have no idea of where we are going to stay, what means of transport we will be using and not even what exactly we will be doing there.
We are landing at the Phoenix airport at about midnight. This is the first time we meet Libor’s new manager and our new guide by the name of Lucas. First we have to find some hotel and then try a little American fast food.
The next morning, we find out about the plan for several days to come. First we are going to Los Angeles where we have to buy a motorbike. Libor didn’t bring it with him since a new one is usually bought. He has about five of them around the world. We are renting a van and drive it to purchase the last Suzuki 250 two-stroke in entire California. The demand for these bikes is so low that they only make them on a single day every year. Our van is a utility vehicle meaning that there are just two seats and the cargo space where we are carrying the bike, our baggage and a gas can. Me and the documentary film-maker Martin were taking turns traveling as the third passenger sitting on a suitcase between the regular seats. We got used to that after the first four hundred kilometers. The only problem might arise at the California border. That is why Martin hid among the suitcases in the back of the car just to be sure. First thing the next day, we are heading back to Phoenix as we have to make some adjustments to the bike and then finally comes what we have come here for. We have over a week of traveling and photographing across Arizona ahead of us.
Arizona – Phoenix Speedworld
Phoenix is the fifth largest city in the U.S. with population of almost 1.5 million people. Its architectonic solution is typically American based on a rectangular network of streets. None of us has been to this part of the U.S. before. We carefully watch everything around us and we get the first idea of Arizona. Thanks to its totally different architecture, we get the impression of being at the very periphery of the city. That is what the heart of Glendale area looks like. Downtown, there are a few high-rise buildings. The rest of the entire city is made up of low-rise buildings and houses. They have an ice hockey club of the Phoenix Coyotes here, as well as a baseball club of the Phoenix Suns and – the important thing for us – the best-known place to do motocross, ride quad-bikes or free-style motocross in entire Arizona: the Speedworld MX Park. It is open daily except for Sundays from 2 p.m. late into the night. There is artificial lighting everywhere, so people do mostly night-time riding due to the unbearable daytime heat. You can find several motocross race tracks here plus a section with several freestyle motocross jumps. When we first got there, it seemed almost like a paradise for riders and photographers – an inexhaustible number of angles, clean horizon and beautiful sunsets. The ideal time for photographing was around twilight. In the afternoon hours, when the light was very hard, we were looking for angles from which we were going to photograph and where to place our flashes. The sunset is usually so fast that there is not much time left for figuring things out.
California – Jimmy Fitzpatrick and Red Bull compound
After a few days, we get the first invitation to a friendly practice and meeting of FMX riders at the place of Lucas’s friend by the name of Jimmy Fitzpatrick. He has a great private park in his California garden which means a no-brainer for us. We are packing our stuff and heading off. California welcomes us with its truly fabulous hillocks, well-tended surroundings and white fences around the estates of its inhabitants. One of these estates belongs to Jimmy. The jumps in his garden are just huge. There are no speedometers on the bikes so you have to estimate the approach speed when going onto the jump. The regular jumps are usually done in the second gear at full throttle. Here, even the fourth gear was necessary sometimes.
This is something new for Libor, as you don’t get to see similar jumps in the Czech Republic. But he is adapting fast and gets deserved recognition from the other riders. The weather, the atmosphere, the jumps, everything turned out great. It is evening and we are looking for accommodation but we do not want to spend too much on it. We are heading to Motel 6. We are afraid of leaving the bike outside in the van, so we secretly smuggle it inside. Me and Martin, Libor, Lucas and his girlfriend with two dogs and a bike are all housed in one room.
The next day we head for the FMX Redbull Park in the hills outside Los Angeles. There is no cell phone reception here. A special emergency phone line has been established here in case that something happens. None of us has ever seen anything like that – tens of various jumps, everything perfectly maintained and set in astonishing surroundings. Unfortunately, we only have one day to stay here, although this place would deserve at least a week’s or maybe two weeks’ stay. We are going to head back to Phoenix from here
On any Sunday
During one long evening, we are remembering a DVD, which we bought in a bike shop. It is a legendary video about motorbikes of all kinds called “On any Sunday” (you can even watch it on Youtube). At the beginning of the video, you can see a rider wearing a formal suit. We just have to do something like that too. The next day, we are heading to a suit store. We even carry a motocross boot with us so that we can try how it fits the pants. We explain everything to the sales clerk and wait what is going to happen. He immediately understands our intention and is helping us choose the appropriate suit for the right Sunday jumping session. Another discovery, there is nothing that can surprise an American. They are also all great riders, yet it never happened to us that anybody prohibited us from shooting.
It is Sunday and we are arriving at the Speedworld. This is our last day. Then we will have to go back to Europe for some time. We take pictures wearing our suits. Everything is going just great. Libor decides to try a new and very difficult trick which he has never done before. He is too lazy to change from his formal suit. He is doing great but during the last attempt he fails to catch his bike and falls. When you fall in FMX, it is always serious. Libor was wearing no pads or guards under his suit. We are leaving with a smashed bike, torn pants, bruised face and big respect for this sport. We are going back to the Czech Republic. Libor is leaving on the very same day for a competition in Košice. In Košice, he is joined by Martin, who had a short break at home and they are both heading to the World championship in Germany. I am joining them back in Arizona later on.
You can’t beat the weather
Libor and Martin are picking me up at the Phoenix airport. We are not staying at a hotel this time. Lucas is going to accommodate us at his place. He has a spacious apartment in a beautiful complex with outside swimming pool and Jacuzzi, fitness gym, right downtown. Thanks to him for that. During the coming weeks, we will be learning about the way of life of classic Americans, photographing, shooting, thinking up things. We are heading back to California. We spend the first two days with an Australian rider Crocodile. Subsequently we head to a great place near Santa Barbara. At night, we are being shown around the city by a local rider by the name of Steven whom we met in Phoenix. The next day, he intends to take us to a great place in the mountains, which he claims to be unforgettable.
We are passing through several gates and find ourselves in the midst of beautiful California hills. Only that the weather is getting worse somehow. We know now, that there will be no jump photographing today. Our planned trip destination has been changed to a safe return to the hotel. Our rear-wheel drive van with the engine in the front is beginning to lag behind Steven’s all-wheel drive Jeep. Me an Martin are trying to use our own body weight to weigh down the rear of the van. We make it over several hills but we almost ended up rolling downhill into the valley several times. It is beginning to rain and it is clear now that we are not going to make it out of here in the van today. The only chance is to take out the bike and try riding it back to civilization. We are leaving most of our stuff in the van taking only the essential things. We are three guys riding one bike in the worst mud. Martin is not giving up shooting even after unintentionally getting off the bike in the last and biggest climb. After arriving at the hotel, we have to leave our equipment and stuff to dry. We are ordering dinner and a few beers to our room thinking that it was fun after all.
The weather is great the next day, so we are heading back to the hills to reclaim our car. We are trying to take a few pictures and everything looks like a happy ending. I’m looking for the best shooting angles when Libor arrives saying that he’s got a flat tire. We are packing our stuff and heading back to Arizona. California hills and the weather got the better of us.
And back again
We have a few remaining days of stay ahead of us. We can hardly imagine at the moment, that we would not take any more pictures. We want to give it our best and are planning what we still have to photograph and what we must not forget. At that moment, it occurs to us that we must rent a helicopter. We immediately find out where it can be ordered and for what charges. One flight hour including a pilot with FMX shooting experience costs about 300 USD. We immediately order it. It is rainy and windy the day before planned shooting. The locals are incredibly happy and say it hasn’t rained for almost three months here. It keeps raining on the day of shooting. We are postponing the helicopter flight till the next day but the same situation repeats. It’s been raining for almost a week now. I guess it must be some record in a few last years. Despite bad weather, the spirits are high and we evaluate the entire trip and we all agree that it turned out just the way it should have. We have lots of pictures and stories for the document as well as memories. It is a March afternoon and the frozen runway at the Ruzyně airport welcomes us. We put our watches forward by eight hours and think about going back there again.
How the sequence was shot
When photographing FMX, it is great to watch the entire trajectory of the flight and the progress of the trick as such. You can achieve this best by using “photo sequence” as it is called. This sequence was made during our visit at the place of Libor’s friend by the name of Taylor Woods. He found out on the Internet, that we were in Arizona, got in touch with Libor via Facebook and invited us to visit him at his home. His house is located in the mountains about two hours’ drive from Phoenix. Due to local high altitude, there was even some snowfall one day before our arrival. After our arrival, we explored the place, tried to select the best shooting angles and then we just waited for the right light. I decided to shoot the sequence using a fisheye lens from the side of the jump. When using a fisheye lens, focusing is rather easy due to its big depth of the field. I set the focus to infinity manually and the speed of shooting at about 5 shots per second. I did the exposure and white balance manually as I did not want to end up having each photograph in different colors. I took the pictures upright while following the rider with the camera all the time. The photo is then assembled on a PC almost in the same way as you assemble panoramic photographs with the only difference being that you mask out also the rider each time. For your first photo sequence attempts, I recommend that you use a longer lens and put your camera on a tripod while having the entire scene in the viewfinder.
How did I set my camera?
I did all the shooting using manual mode. When I take pictures, I want to have everything fully under control. You get just one try for many jumps and therefore nothing may be allowed to go wrong. Using RAW is the basic thing. My white balance is mostly set to flash and, if necessary, I adjust the color temperature when developing the pictures on my PC. When focusing, I always use autofocus to focus on the point where the rider will approximately be at the best moment. Then I switch to manual focus and I don’t have to care about that any more. The rider sometimes appears very small in the pictures and I cannot take risk of my camera refocusing to something in the background. I almost solely use continuous shooting for making photo sequences. I only exceptionally use it for making individual pictures. Because, who can guarantee you that the right moment for shooting will not be between frame 5 and 6?
What about the equipment?
After a few moments of joy about the prospect of a great photographing trip, a question arises: what items from my photo equipment should I pack up and also how? Should I put all my equipment in the plane’s luggage hold and run the risk of losing my luggage or having it delayed by the airline? The flight consists of two or even three transfers, so the risk is very high. I could perhaps also add a starting gun in my suitcase, but then my suitcase would be specially tracked which I do not want. I decided to put my lighting tripod in the hold and take the rest of my equipment onboard with me. I usually use a special pilot case of recommended size for these journeys as my hand luggage into which I put the inside of my photo backpack. Everything fits in perfectly. Its weight was about seventeen kilos although the limit is five kilos lower. However, there were no problems on the plane. We also take with us three filming lights by Fomei and we decide to take the risk of putting them in the plane’s hold.
Where to find accommodation and rent a car?
Where should you look for accommodation? The easiest way is to use one of the motel chains. We went for the Ramada motel when on our trip. Jacuzzi, breakfast and WIFI are included in the price of only about 50 USD per night for three persons. We even managed to beat them down a few dollars. When traveling the US, the best way is definitely renting a car. It is advisable to book the car in advance via the Internet, you can even get a better price this way. Should you encounter an unexpected price increase when taking over the car, make sure you try to negotiate. You can even manage to get a van with unlimited mileage for a price of about 30-40 dollars per day. One thing you should be careful about is the insurance. Most of the insurances only cover damage to the rented car! You can even total the car and just call the insurance company, but it does not cover the damage, which you may cause to others. Another very important thing is that you are not allowed to drink in the car, not even when the passenger is. It is even prohibited to carry empty or open bottles or beer cans in the car. However, the advantage is that a cop has no right to pull you over without a reason.
Trip USA FMX
Je 5. ledna, 9:30 ráno a naše letadlo se zvedá s ruzyňského letiště. Přiznám se, že jedeme docela naslepo. Jediné co víme, že nás na letišti bude čekat Liborův nový manager. Kde budeme bydlet, čím se budeme dopravovat a co vlastně celou dobu dělat, to zatím nevíme. Na Phoenixském letišti přistáváme kolem půlnoci. Zde se poprvé setkáváme s Liborovým manažerem a našim průvodcem Lucasem. Nejdříve jedeme najít hotel a pak okusit trochu americké fast food kuchyně. Následující ráno se dozvídáme plán na pár dalších dní. Nejdříve zajet do Los Angeles, kde musíme koupit motorku. Tu si Libor sebou nepřivezl, většinou se totiž kupuje nová. Má jich už po světě kolem pěti. Půjčujeme si dodávku, se kterou se vydáme pořídit poslední Suzuki dvoutakt 250 v celé Kalifornii. Poptávka po nich je už tak malá, že se vyrábí jen jediný den v roce. Naše dodávka je užitková, to znamená, že jsou v ní jen dvě sedadla a nákladní prostor, kde jsme vozili motorku, kufry a kanistr s benzínem. V pozici třetího pasažéra, který seděl na kufru mezi sedadly, jsem se střídal s dokumentaristou Martinem. Po prvních čtyř set kilometrech jsme si zvykli, jediný problém mohl nastat na hranicích s Kalifornií, proto se Martin pro jistotu schoval mezi kufry vzadu v autě. Další den jedeme hned zpět do Phoenixu, je potřeba ještě upravit motorku a pak konečně to, kvůli čemu tu jsme. Čeká nás přes týden ježdění a fotografování v Arizoně.
Arizona – Phoenix Speedword
Phoenixu je šesté největší město v USA s téměř 1,5 milionem obyvatel. Architektonické řešení je typicky americké, založené na pravoúhlé síti ulic. Nikdo z nás v této části USA zatím ještě nebyl, pozorujeme vše okolo sebe a děláme si první představy o Arizoně. Díky velmi odlišné architektuře si myslíme, že jsme někde na úplném kraji města, tak působí srdce městské části Glendale. V centru je několik výškových budov, zbytek celého města tvoří nízkopodlažní domy. Mají tu hokejový klub Phoenix Coyotes, basebalový klub Phoenix Suns a – pro nás to podstatné – také nejznámější místo na provozování motocrossu, čtyřkolek nebo freestyle motocrossu v Arizoně: Park Speedword. Otevřeno je zde každý den kromě neděle od 14:00 až do nočních hodin. Vše je uměle nasvětleno, tak se v létě kvůli nesnesitelnému teplu jezdí skoro jen v noci. Naleznete zde několik tratí pro motocross plus sekci s několika skoky pro freestyle motocross. Když jsme sem poprvé dorazili, připadalo nám to skoro jako ráj jak pro jezdce, tak pro fotografa. Nepřeberné množství různých úhlů, čistý horizont a nádherné západy slunce. Ideální doba pro fotografování bylo kolem soumraku. V odpoledních hodinách, kdy je světlo velmi tvrdé jsme hledali úhly, ze kterých budeme fotografovat a kam po setmění umístíme blesky. Západ slunce bývá tak rychlý, že na vymýšlení během něj už moc času nezbývá.
Kalifornie – Jimmy Fitzpatrick a Red Bull compound
Po pár dnech dostáváme pozvánku na přátelský trénink a setkání FMX jezdců u Lucasova známého Jimmyho Fitzpatricka. Na své kalifornské zahradě má skvělý soukromý park, tudíž není o čem přemýšlet. Balíme kufry a vyrážíme. Kalifornie nás vítá svými až skoro úplně pohádkovými pahorky, upraveným prostředím, bílými ploty kolem pozemků svých obyvatel. Jeden takový patří i Jimmymu. Skoky na jeho zahradě jsou ohromné. Na motorkách nejsou tachometry, rychlost jakou máte jet na skok, musíte odhadnout. Běžné skoky se většinou jezdí na druhý rychlostní stupeň a plný plyn. Tady byla potřeba někdy i čtyřka.
Pro Libora je něco podobného nové, v Čechách se s podobnými skoky nesetkáte. Hned si ale zvyká a sklízí od ostatních jezdců zasloužené uznání. Počasí, nálada, skoky, vše vyšlo naprosto skvěle. Večer hledáme ubytování, nechce se nám utrácet moc peněz. Zajíždíme do Motelu 6. Motorku se bojíme nechat na parkovišti v dodávce, tak ji bereme tajně dovnitř. V Jednom pokoji spíme s Martinem, Liborem, Lucasem, jeho přítelkyní, dvěma psi a motorkou.
Další den vyrážíme do FMX Redbull parku v kopcích za Los Angeles. Není zde žádný mobilní signál. Kdyby se něco stalo, je tu zřízena speciální linka pro naléhavé případy. Nic podobného nikdo z nás ještě neviděl, desítky různých skoků, vše perfektně upravené a zasazené do úžasného prostředí. Můžeme tu být bohužel jen jeden den, ovšem toto prostředí by si zasloužilo alespoň týden, možná dva. Odtud se pak vracíme zpět do Phoenixu.
On any Sunday
Během jednoho dlouhého večera vzpomínáme na DVD, které jsme koupili v bikeshopu. Je to legendární video o motocyklech všech druhů On any Sunday (můžete jej shlédnout i na Youtube). Na začátku videa vidíme jezdce ve společenském obleku. Něco podobného musíme udělat taky. Druhý den vyrážíme do obchodu s obleky. Máme sebou i motokrosovou botu, abychom si mohli, zkusit jak pasuje do kalhot. Vše vysvětlujeme prodavači a čekáme, co se bude dít, ihned chápe náš záměr a pomáhá nám vybírat oblek pro to správné nedělní skákání. Další nový poznatek: Američana ničím nepřekvapíte. Všichni jsou to také výborní herci, ani jednou se nám nestalo, že by nás někde nenechali natáčet.
Je neděle a přijíždíme do Speedwordu, poslední den, pak se musíme na nějaký čas vrátit do Evropy. Děláme fotky v obleku, vše jde skvěle. Libor chce zkusit nový, velmi těžký trik, který ještě nikdy nedělal. Převlékat se ze svátečního se mu už nechce. Jde mu to skvěle, při posledním pokusu ale motorku už nechytne a padá. Když se při FMX spadne, je to vždy velmi vážné. Libor neměl pod oblekem žádné chrániče. Odjíždíme s rozbitou motorkou, roztrženými kalhoty, naraženým obličejem a velkým respektem k tomuto sportu. Vracíme se zpět do Čech. Libor odlétá ještě ten samý den na závody do košic. Z košic pak už i s martinem, který se připojil po krátké pauze doma, na závod mistroství světa v německu, já se připojuji později zpět v arizoně.
Nad počasím nevyhrajete…
Libor s Martinem mě vyzvedávají na letišti ve Phoenixu. Už nebydlíme v hotelu, Lucas nás nechá bydlet u sebe doma. Velký prostorný byt v nádherném komplexu, venku bazén a vířivka, fitness, hned v centru. Díky mu za to. Další týdny poznáváme, jak žijí klasičtí Američané, fotíme, točíme, vymýšlíme. Vyrážíme opět do Kalifornie. První dva dny trávíme s australským jezdcem Krokodýlem. Následně se vydáváme na skvělé místo kousek od Santa Barbary. Večer nám dělá průvodce po městě místní jezdec Steeven, kterého jsme potkali ve Phoenixu. Další den nás chce vzít na skvělé místo v horách, kde to prý bude nezapomenutelné.
Projíždíme několik bran a ocitáme se na překrásných kalifornských kopcích. Jen to počasí se nějak začíná kazit. Už víme, že z fotografování skoků dnes nic nebude. Cíl cesty se změnil na bezpečný návrat zpět do hotelu. Naše dodávka s motorem vpředu a náhonem na zadní kola začíná oproti Stevenovu jeepu s náhonem na všechny čtyři strádat. S Martinem se snažíme vlastními těly alespoň o trochu víc zatížit zadek dodávky, několik kopců vyjedeme, ale párkrát jsme se málem skutáleli do údolí. Začíná pršet a je nám jasné, že se odsud dnes s dodávkou zpět nedostaneme. Jediná šance je vyndat motorku a zkusit na ní odjet zpět do civilizace. Většinu věcí necháváme v autě, bereme jen to nejpotřebnější. Jízda ve třech na jedné motorce v tom největším bahnu. Martin nepřestává natáčet ani po nechtěném vystoupení na posledním největším kopci. Po příjezdu do hotelu hned dáváme sušit techniku a oblečení. Objednáváme na pokoj večeři a pár piv a říkáme si, že to byla vlastně sranda.
Další den je nádherně, tak se vydáváme zpět do kopců pro auto. Zkoušíme vyfotit i pár fotek, vše vypadá na dobrý konec. Hledám si nejlepší úhly pro fotografování, vtom přijíždí Libor, že má defekt na kole. Balíme a vyrážíme zpět do Arizony. Kalifornské kopce a počasí vítězí.
A zase zpátky
Nastává posledních pár dnů našeho pobytu. To, že už nevytvoříme žádnou fotografii si v tento moment nedovedeme představit. Chceme ze sebe dostat to nejlepší, plánujeme, co vše musíme ještě vyfotografovat a na co nesmíme zapomenout. Vtom nás napadá, určitě si musíme pronajmout vrtulník. Ihned zjišťujeme, kde je možné ho objednat a za kolik. Jedna letová hodina včetně pilota se zkušenostmi fotografování a natáčení FMX vychází asi na 300 USD. Hned si ho objednáváme. Den před plánovaným focením prší a fouká vítr. Místní mají neuvěřitelnou radost, prý nepršelo skoro tři měsíce. V den focení prší taky. Helikoptéru opět odkládáme na další den, ale situace se opakuje. Prší skoro týden. Myslím, že to byl za posledních pár let určitě rekord. I přes špatné počasí nálada zůstává výborná, hodnotíme celý výlet a shodujeme se, že vše dopadlo přesně jak mělo. Spousta fotografií, příběhů do dokumentu a vzpomínek. Je březnové odpoledne a nás opět vítá promrzlá ranvej ruzyňského letiště. Přenastavujeme hodinky o osm hodin dopředu a už přemýšlíme zase o tom, kdy se vrátíme zpět.
Jak se fotila sekvence
Při fotografování FMX je nádherné sledovat celou trajektorii letu a samotný průběh triku. Toho dosáhnete nejlépe tzv.“sekačkou“. Tato sekvence vznikla na návštěvě u Liborova kamaráda Tylora Woodse. Na internetu si zjistil, že jsme v Arinoně, spojil se s Liborem přes facebook a pozval nás k sobě dobů na návštěvu. Jeho dům se nachází v horách asi 2 hodiny jízdy od Phoenixu. Díky velké nadmořské výšce tu den před naším příjezdem dokonce sněžilo. Po příjezdu jsme se seznámili s místem, pokusili se vybrat nejlepší úhly a pak už jen čekali na světlo. Rozhodl jsem se pro sekvenci rybím okem ze strany skoku. U rybího oko je to s ostřením poměrně díky velké hloubce pole snadné, zaostřil jsem manuálně na nekonečno. Rychlost snímání jsem nastavil zhruba na 5 Snímků za sekundu. Expozici a vyvážení bílé jsem řešil manuálním nastavení. Nechceme mít přeci každou fotografii jinak barevnou. Fotografoval jsem na výšku a celou dobu jezdce v hledáčku sledoval. V počítači se fotografie složí skoro stejným postupem, jakým se skládají panoramatické fotografie, jen s tím rozdílem, že vždy vymaskujete i jezdce. Pro první pokusy se sekačkami doporučuji použít delší objektiv a mít fotoaparát na stativu, s celou scénou v záběru.
Jak sem nastavoval fotoaparát?
Veškeré fotografování probíhalo v manuálním režimu. Když fotografuji, chci mít vše plně pod kontrolou. Na hodně skoků máte jen jeden pokus, nic se nesmí tedy pokazit. Základ je používání RAWu. Vyvážení bílé mám nastaveno nejčastěji na blesk, pokud je potřeba, doladím barevnou teplotu až při vyvolávání v PC. Při ostření si vždy zaostřím autofocusem na bod, ve kterém jezdec bude přibližně v nejlepším momentu. Přepnu ostření na manuál a už se nemusím starat. Na fotografiích je někdy jezdec hodně malý a nemůžu riskovat to, že autofokus přeostří na pozadí. Dávkové fotografování používám jen na vytváření sekvence. Pro jednotlivé fotky výjimečně. Kdo vám totiž zaručí, že správný moment nebude mezi políčkem 5 a 6?
Co s výbavou?
Po chvíli radosti z výhledu na skvělou fotografickou cestu nastává otázka, co z fotovýbavy si sbalit sebou a také jak. Dát vše dolu do „podpalubí“ a riskovat ztracení nebo zpoždění zavazadel? Let se skládá i ze dvou transferů, takže riziko je veliké. Nabízí se možnost přibalit do kufru s technikou startovací pistoli. Kufr je pak ale speciálně sledován, což se mi nechce. Rozhoduji se poslat stativy na světla v podpalubí a ostatní techniku beru sebou na palubu. Většinou pro podobné cesty používám kufřík o doporučených rozměrech pro přepravu na palubě, do kterého dám vnitřek svého fotobatohu. Vše se perfektně vejde. Hmotnost byla kolem sedmnácti kilogramů, limit ale o pět kilo nižší. Problémy v letadle však žádné. Pro natáčení bereme ještě tři filmové světla od Fomeie a s těmi to riskneme v podpalubí.
Kde se ubytovat a půjčit si auto?
Kde se v USA ubytovat? Nejjednodušší je využít některou ze sítí motelových řetězců. Pro náš pobyt jsme si vybrali motel Ramada. Vířivka, snídaně v ceně, WIFI a to vše pro tři osoby za cenu kolem 50 USD na noc. Nám se podařilo usmlouvat cenu ještě o pár dolarů níž. Pro pohyb v USA je naprosto nejvhodnější půjčit si auto. Určitě se vyplatí si automobil zamluvit přes internet, dostanete tak výhodnější cenu. Pokud narazíte při předání na nečekané navýšení ceny, určitě se zkuste nějak domluvit. Za dodávku bez omezení kilometrů se můžete dostat i na cenu kolem 30–40 USD za den. Jen pozor na pojištění, většina z nich se vztahuje na škodu na zapůjčeném vozidle, to můžete totálně zničit a jen zavolat půjčovnu, ale nevztahuje se na škodu, kterou způsobíte druhým. Další velmi důležitá věc je ta, že nesmíte ve vozidle pít alkohol ani jako spolujezdec, dokonce ve voze není povoleno vozit ani prázdné plechovky od piva. Výhodou je ale to, že vás policista nemá právo bezdůvodně zastavit.
